Nechci to zakřiknout - rodinka z Portlandu

9. prosince 2015 v 9:52
Od mého posledního článku se mi ozvalo několik rodin. V neděli večer se mi ozvala rodina ze San José. Strašně moc se mi líbila ve všech směrech, tak jsem jim hned napsal dlouhý mail, jak moc mám o ně velký zájem, o mých zkušenostech s dětmi a co se mi na nich líbí. Já byla úplně nadšená, že jsem si div nezačala balit (takový blázen snad nejsem :D). Stalo se to, že mi rodina ani po 24 hodinách neodepsala a já už nemohla dál čekat, tak jsem je smazala. Což mi bylo opravdu líto.

Hned půl hodiny od smazání (pro přehled, už jsme v pondělí večer) si mě přidala rodina z Portlandu. Zrovna jsem sama na koleji koukala na Forresta Gumpa, takže mě vyrušil e-mail a já už z Forresta neměla nic :D (jako bych ho v životě neviděla). Tak jsem si pročítala informace o rodince (ty kdyžtak dodám po sobotním skypu). S HM jsem se domluvila na skype až v sobotu, protože do té doby nemá čas nebo bych musela vstávat v 5 ráno a to bych jí toho asi moc neřekla a možná by se mě i mohla leknout. Každopádně mi psali, že mají zájem a že se těší na skype. Domluvili jsme se, že mě do soboty "propustí" ze systému, protože je to dlouhá doba. Meztím mi napsala dlouhý e-mail o Portlandu. Co je tu zajímavého a kolik je tam au pairs atd..

Poté, co si mě odebrala se mi ozvaly dvě rodiny, jedna ze San José a druhá (už si nepamatuji město) z Connecticutu. A ani jedna se mi nezamlouvala, například protože vím, že bych 4 děti, z toho dvouletý dvojčata nezvládla.

Takže jsem zvědavá, jak proběhne skype s rodinkou z Portlandu. Zatím jsem z nich hodně nadšená, ale nechci to zakřiknout, jako jsem to udělala u ostatních rodin. Oops. Ale já vám to musím napsat, musím se s vámi podělit! :) Taky bych si měla připravit nějaké otázky. Jo a chtějí au pair buď na konci března nebo na začátku dubna, což je super, aspoň by se stihlo všechno zařídit. Dneska jdu nakupovat vánoční dárky. Už nějaké mám a dneska budu pokračovat. Miluju Vánoce! :) Už máte napečené cukroví? :D :P
 

Milý deníčku,

5. prosince 2015 v 21:52
Tohle ani tam nesouvisí s au pair, jen se potřebuji vypsat z mých pocitů. Je to spíš proto, že to momentálně ani nemám nebo nechci někomu konkrétnímu říct, takže je to spíš taková zpověď virtuálnímu světu. :D Něco na zůsob "milý deníčku," :D

Posledních pár týdnů mám pocit, jako bych svůj život nežila. Žiju jen v myšlence, co bude a co by mohlo být. Školu plnim jen proto, abych se alespoň trochu zabavila, protože jinak pořád čučím do stropu. Na koleji ren čas utíká rychle. Ráno se vzbudíte a už je zase večer. Neuvěřitelně to tu utíká.. Párkrát jdu na "jedno" a jinak jsem sama na pokoji. Nemám chuť s nikým a nikam chodit. Celou dobu na koleji jsem se věnovala přítelovi - teď už ex-příteli. Takže jsem ani neměla potřebu trávit čas s někým jiným. Z jistých důvodů nám to nevyšlo a já konečně dstala zelenou k tomu odjet jako au pair. Konečně si můžu dělat co chci podle sebe a rozhodovat se za sebe. Pak je tady ta druhá stránka věci, že jsme pomalu řešili budoucnost ve dvou, takže teď mě to párkrát zamrzí, co mohlo být, kdyby... Ten kluk mi tak ublížil, že nemám chuť ho někdy ještě vidět nebo zachraňovat vztah, který se zachránit nedá. Už prostě nemám chuť ani sílu.

No takže jsem se plně rozhodla k tomu odjet do USA jako au pair, ale realita mi dává přes tlamu. Než jsem se hlásila do programu, tak si pamatuji, že jsem si myslela, jaká je to hračka, že si vás najde rodina a vy odjedete. Za dobu, co jsem v matchingu se mi ozvalo několik rodin a buď se mi nelíbili oni nebo já jim. Poslední dobou jsem se snažila navázat kontakt s každou rodinou, co o mě měla zájem. Nemám ráda, když si vás rodina přidá, napíše vám a pak vám už neodepíše a blokuje vás. A to vám prvotně napíše, jaký má o váš zájem. Já samozřejmě vždycky neuvěřitelně nadšená a pak jsem pekelně zklamaná, když o mě přestanou jevit zájem. Za poslední dobu jsem to chtěla několikrát vzdát, ale pořád se snažím bojovat, protože chci jet do Ameriky, chci se zkusit starat o děti a objevovat americkou kulturu a jejich zvyky. Rozhodla jsem se to nevzdat i kvůli rodičům. Už ví, že chci skončit s vysokou školou a jsou nadšení z toho, že chci cestovat a někam se podívat. Samozřejmě vím, že je to individuální. Několik au pair si vybralo tu pravou rodinu po několika málo pokusech, někdo třeba hned na první pokus a někomu se ozvaly děsítky rodin. Takže doufám..

Vím, že jsem poslední dobou na pěst. Mám pocit, že se mi rozkočí hlava, protože si říikám: "Co když se mi žádná rodina neozve? Co tu budu dělat? Mám jít znovu zkusit školu, ale jiný obor?" S tou školou byl taky jeden z nápadů, ale já už nechci být závislá na rodičích a chci se osamostatnit. Momentálně nemám náladu na nic a na nikoho a pak vám lidé říkají, že se tváříte ja prd*l a když jim řeknete, co vás trápí, tak vám řeknou, že máte hroznou povahu. Ale, že by mě někdo vyslechl a podpořil mě, to už jde hůř. To je taky další důvod proč jet pryč. Nic mě tu nedrží, kromě rodiny, u které vím, že by mi chyběla hodně. Ale jinak jsou tady kamarádi a "kamarádi".

Jsem zvědavá, co se stane, ale už by bylo docela fajn něco vědět. :)

Snad jsem vás neunudila..:)

Ahoj:)

Návrat do hry :D

29. listopadu 2015 v 11:48 |  Všechno možné
Ahoj, takže vysoká dopadla tak, jak jsem očekávala. Ne, že by mi to nešlo, já bych to možná i zvládla, ale vůbec mě to nebaví. Pořád do školy chodím, ale už jem si zase zažádala o vrácení do programu. Také jsem měla přítele, se kterým to vypadalo, že je to vážné, ale samozřejmě nezklamal. :) Tudíž už neberu na nikoho ohledy a chci sama za sebe odjet. Tak jsem zvědavá, jestli to vyjde... Nebudu psát o každé rodince, která se mi ozve, protože to nemá cenu... Teď se mi každý den ozývá nová rodina a teda žádný šlágr.. Pokud se mi poštěstí a s některou rodinkou to bude vážný, tak o ní napíšu. Když bych matchla, tak si asi založím nový blog, kde už se budu věnovat mému konkrétnímu au pair životu s konkrétní rodinou..

Nejvíc vážný to zatím bylo s jednou rodinkou z Chicaga, která se mi hodně a líbila a já jim taky.. Ale bohužel si našli někoho jiného, kdo jim více vyhovoval. Upřímně, jsem po tomto neúspěchu přestala doufat, že odjedu. Jak se daří vám? :)
 


Vysoká..

6. srpna 2015 v 18:42
Ahojky, takže jsem se rozhodla jít na vysokou školu. Rozhodně bych chtěla au pair program zkusit, ale později. Třeba ani nevystuduju, ale chci se o to alespoň pokusit. Pokud se vrátím ke snaze stát se au pair, tak bych chtěla zase rozjet blog. Tak se sem jednou za měsíc podívejte, jestli mě už z té školy nevylili. :D

Tak se mějte krásně.

Nic se neděje...

19. července 2015 v 17:43 |  Au pair
Ahoj, vím, že jsem se neozvala a má to i pádný důvod. Ano, je pravda, že se mi od té doby ozvaly asi další dvě rodiny, ale byl tam hlavně problém v datu odletu a nebylo nic zajímavé, o čem bych mluvila.

Na přelomu června a července jsem byla s rodinou v Itálii, kde jsem vypla. Žádný internet, žádný mobil, prostě pohoda a celodenní válení na pláži. :D Začala jsem si vyplňovat novou přihlášku u jiné agentury, ale ještě mě čeká pohovor, na který se mi vůbec nechce. :D Každopádně chtěla bych tam vyrazit do konce července.

Na VŠ mě nevzali, ale zkuím si podat odvolání, i když tomu už moc nevěřím. Vážně jsem doufala, že odletím do USA, ale mé naděje se nějak vypařují. Budu v matchingu už skoro dva měsíce. Nevím, jestli jsem moc vybíravá, nebo narážím na "nepravé rodiny," ale jestli tohle nevyjde, tak nevím, co budu dál dělat.

První skype

22. června 2015 v 22:21 |  Au pair
Tak vám to sem musim hned napsat. Dneska (po týdnu) si mě přidala rodina z Kalifornie. Profil se mi líbil, měli tři děti, z toho roční dvojčata, vypadali mile a to, že jsou z Kalifornie se mi líbilo samozřejmě taky. No, ale pak jsem začala objevovat informace typu, že jejich dcerka se nemůže vůbec dívat na televizi a skoro tam přiznávali, že je rozmazlená. Má miliardu jiných aktivit a musí dělat snad všechny koníčky na světe. No, každopádně jsem jim chtěla dát šanci a řekla jsem si, že tohle je 6 rodina a já se ještě s žádnou nedostala ani ke skypu, tak jsem jim napsala s tím, že uvidím. A maminka mi hned odpověděla, že TEĎ má čas a jestli dáme skype. Byla jsem z toho dost v šoku, páč jsem celou noc byla na inventuře a celý den spala, takže jsem moc svěže nevypadala. Taky jsem neměla připravené žádné otázky a celkově jsem byla nervózní. A když jsem jí odepisovala na mail, tak mi volala na mobil. Vysvětlila jsem jí mou nynější situaci, a že bych s ní ráda skypovala.
No a došlo na skype. To, že jsem neměla připravené otázky vůbec nevadilo, protože jsem ani neměla možost se zeptat. Furt se ptala jenom ona. "A co byste udělala v případě, že by moje dítě nechtělo jíst zeleninu? Myslíte, že se zvládnete starat o malá dvojčata?" Pak se mě ale zeptala na úroveň mé angličtiny. Už od začátku bylo vidět, že jí na tom hodně záleží. Potom mi to objasnila tím, že potřebují někoho se skvělou angličtinou kvůli dětem, tak jsem jí řekla, že velmi dobrá není. A na tom se paní rozhodla, že se poohlídne po jiné au pairce, což mi vůbec nevadí. Ale co mi vadí je to, že zase nic a musím zase čekat.. A teď se jdu pořádně vyspat. :D

Natáčení videa + meeting

18. června 2015 v 16:46
Celý víkend jsem natáčela video, jak už jsem minule psala, že se na to chystám. Ze začátku mi to bylo docela trapný se takhle natáčet, ale docela mě překvapilo, jak se to zalíbilo našim. To bylo samé: "No a tohle by sis tam taky mohla natočit.." Takže mi v tom dost pomohli a hlavně malá ségra, která byla hlavní aktér (já zase tak hlavní nebyla, haha ;D). Akorát se mi stal trapas při nahrávání videa. Místo toho, abych si do aplikace nahrála své sestříhané video, tak jsem nechtěně klikla na naše rodinné video. Ono teda hrozné není, ale myslím, že to mé budoucí rodině opravdu nic nedá. No a nešlo to zrušit ani smazat, nic. Úplně jsem si představovala, jak na to zrovna všechny americké rodiny koukají. :D Psala jsem do agentury a mezitím se mi nahrávalo už správné video, ale nahrávání trvalo dost dlouho na to, abych se stihla vztekat. A samozřejmě, když jsem odeslala mail do agetury, tak se mi video nahrálo, takže jsem jim po minutě psala, že je to v pořádku. No, museli mít ze mě radost. Tak snad jsem vás pobavila. :D

V neděli večer jsem tedy nahrála video a v pondělí mi potom psali z agentury, že to je skvělé a originální a že je to zase něco jiného, tak jsem si naivně myslela, že se o mě rodiny poperou (:DD). Hned na to v pondělí si mě přidala nějaká rodina, už si ani nepamatuji odkud byli, ale vím, že vypadali, že o peníze nemají nouzi a netajili se tím. Nestihla jsem jim ani napsat a zase si mě odebrali (???), ale budiž. No a od té doby ticho na pěšině. 197639502347x denně aktualizuju profil a je mi to stejně k ničemu, ale já si nestěžuju, jen kostatuji nynější situaci.

No, ale co mě potěšilo. Přišel mi poštou Travel kit, kde je sice napsaný skoro všechno, co už dávno vím, ale i tak je to znamení, že jsem o krok dál - teď je otázka, jestli se dostanu ještě dál.:) Jako samozřejmě je to zajímavá a určitě i užitečná věcička. Hlavně tam máte i třeba míry, kilometry a míle, stupnice, americký slang a tak.


V úterý jsme měli online meeting, kde nám byly řečeny informace o matchingu. A zároveň jsem mohla poznat nové přátele, kteří si prochází tím stejným, co já. Musím uznat, že zde jsem se dozvěděla všechno, co mě zajímalo. Třeba, že rodina si může dát do oblíbených až 3 au pair. Nebo na jaké otazký se ptát na skype a tak. Teď to jenom využít na nějaké rodince, že? :D

Dneska jsem přijela z přijímaček. Z posledních! Končeně. :D Na všechny přijímačky, na které jsem se hlásila, dorazilo tolik lidí. To asi nemám šanci. :D

Tak já se zase ozvu, až se bude něco dít.

Ahoj! :)

Přijímačky a 4. rodina

10. června 2015 v 20:56 |  Au pair
V úterý jsem dělala přijímačky v Hradci, takže jsme vyrazili už v pondělí a přespali jsme tam, abysme ráno nemuseli plašit. Cesta byla na pohodu, cestou jsme se stavili v Mekáči a okolo osmé večer jsme dorazili do Hradce. Můžu říct, že toto město se mi hrozně zalíbilo, nevím čím, ale úplně jsem si to tam zamilovala. :D Ráno jsme vyrazili na Pedagogickou fakultu UHK. Když jsem tam vlezla, tak jsem ani nevěřila tomu, že ta škola je u nás, protože hezčí státní školu jsem ještě neviděla. Kdybych měla někdy studovat, tak bych chtěla tam. Každopádně se hlásilo asi 10x víc lidí než kolik jich přijímají a otázky byly šité na míru vědomostí z gymplu (to není nic proti gymnáziu, ale my jsme toto vůbec neměli a to studuji stejný obor jako ten, na který jsem se hlásila a z toho oboru tam nic nebylo a byla tam například biologie, kterou jsem měla v prváku a to ještě letem světem). Ale mrzí mě to, protože mě tento obor hodně baví.

Pořád aktualizuju maily a nic se nedělo. Ale včera koukám, že se líbím rodince z Baltimore, Maryland, tak jsem jim projela profil a hodně se mi líbili. Měli jedno dítě a celkově vypadali přátelsky. Jediné čeho jsem se bála, tak že v Baltimoru byly nějaké nepokoje, tak jsem si o tom něco četla. Napsala jsem jim mail, že jsem si prohlídla jejich profil a že bych s nima chtěla dát skype, ale ani mi neodepsali, tak jsem si říkala, že jsou busy a šla jsem spát. No a ráno jsem se probudila a rodina si mě odebrala a bez jediné zprávy. Mně nevadí, že mě nechtějí, o tom žádná, ale mohli mi alespoň odepsat a uvést důvod, proč si mě odebrali, abych třeba věděla, co mám vylepšit v přihlášce a tak. No, takže zase nic..


Původně jsem nechtěla dělat video, ve kterém se představujete rodinám, ale je pravda, že ho má většina au pair a mohlo by mi pomoci, tak na něm máknu, ale nejsem žádnej umělec, haha. :D

Jinak vám děkuji za gratulace k maturitě, doufám, že se vám všem, co jste maturovali, zkouška dospělosti povedla. :) Tak já se zase ozvu. :)

První rodinky

5. června 2015 v 21:39 |  Au pair
Od pondělí se toho odehrálo trochu více. Nemohla jsem články psát postupně, protože je tu boj o notebook. :D Jak jsem psala, tak jsem pohnula s dokončením přihlášky a byla jsem přijata do programu. Začala jsem dělat kurz, který musíte splnit, než odletíte. Včera jsem ho dokončila.:)

Ve středu jsem vstávala v půl 6 a jela jsem s taťkou na přijímačky do Plzně. Děkuju tatínkovi, že mě tam hodil. Ty zácpy mě šokovaly, protože na ně nejsem moc zvyklá. Holka z vesnice, haha. :D Na chodbách jsem uviděla i známé tváře holek ze střední školy, se kterými zase taková kamarádka nejsem. :D Spíš naopak. Tak jsme si vyměnily pár vyzývavých pohledů a čekaly na výsledek prvního kola - poté následovala ústní část. Přes první kolo jsem se nedostala a zamrzelo mě to, ale co, život jde dál a mám před sebou ještě dvoje přijímačky. Jedny příští týden a další za 14 dní. Zbytek dne jsem se slunila na zahradě. ALE! Večer jsem šla na mail a čekal tam na mě mail od rodinky z Raleigh, Severní Karolína, ale už od začátku mi přišli takoví nesympatičtí a sami mě po chvilce odmítli, takže to asi tak mělo být a nebyli jsme si souzeni už od začátku.

Ještě ten večer se mi ozvala rodinka z Bostonu, Massasuttches a působili na mě jako skvělí lidé. Líbil se mi jejich profil a i v mailu byli moc milí. Byla bych jejich pátá au pairka a přechozí byly prý spokojené. A ten barák! :D Hrozně se mi rodinka líbila, ale děti byly 4, z toho jedno miminko. Teda děti jsou opravdu nádherný, ale když jsem se sama sebe zeptala, jestli bych byla schopná se postarat o takovou bandu, tak jsem usoudila, že děti chci maximálně 3, tak jsem se jim potom omluvila s tímto důvodem. Tak mi napsali, že to chápou. Dneska si říkám, jestli mi to není líto, že jsem je odmítla. Od té doby akualizuju mail každých 10 minut, jestli se neobjevila další rodina.


No a dnes objevila. Hinduisté z Ashburn, Virginia. A tam mě nejvíc naštval fakt, že neměli skoro vůbec vyplněnej profil. Info o dítěti: Friendly. Aha, tak to mi hodně dá. :D Nebo se jim narodilo další dítě a nikde nebylo uvedený jeho jméno. Takže u této rodiny jsem moc dlouho neváhala a napsala jsem jim (aby si mě smazali a neblokovali můj profil jiným :D), že si myslím, že nejsem pro ně vhodná au pair, a že jim odporučuju líp si vyplnit profil. Odebrali si mě a za tu dobu mi ani nic nenapsali. Trochu neslušný. Momentálně zase kontroluju mail :D


Včera jsmě měli v "hojné účasti" předávání matuitního vysvědčení. A už ho mám doma. :D Bylo to krásný, naši mi dali kyku. :) Rychle to uteklo všechno..

Možná si myslíte, že jsem vybíravá. I mně už to tak připadá, ale jde o můj rok a je to jistý risk. Au pairka je hodně nahraditelná, a proto si mysím, že si čověk musí s tou rodinou maximálně sednout. Mně ani tak nejde o lokalitu, ale zatím jsem ani v jedné rodině nenašla to, co bych měla cítit.
Hlavně je hrozně těžký ty rodiny odmítat. :D Mně říkání "NE" nikdy moc nešlo.

Co se tohoto blogu týče, tak bych se mu chtěla více věnovat. Chci psát delší články, dřív opravdu nebylo o čem psát, protože se nic nedělo. :) Kdyby vás něco napadlo, co bych mohla zlepšit, tak se určitě podělte. Připravuji taky nový design, takový letní, tak snad se to povede.

Přijata do programu

1. června 2015 v 20:29 |  Au pair
Takže dneska jsem se fakt naštvala a dokončila přihlášku. Asi za to může i menší dusno v rodině, které mě popohnalo. Zbývala mi poslední reference, tak jsem jí posílala asi na 3x, protože mně se na tabletu neodesílají přílohy e-mailem. V příštích dnech mě čekají přijímačky na VŠ a tak nějak jsem se přistihla, že si přeju, aby nevyšly a já se na vejšku nedostala. Ale uvidíme, co na to osud.. :)

Dál se nemůžu dokopat k tomu, abych znova začala řídit, jsem prostě posera. :D Rodiče se snaží, abych řídila, ale já se pořád vymlouvam. A to bych chtěla tak řídit, ale prostě strach je silnější.

Ve čtvrtek mám předávání maturitního vysvědčení a tím skončí jedna kapitola mého života - střední škola. Byly to nejlepší léta mýho života. Musim splašit co nejvíce fotek a udělat si album a některé si zarámuji. Nejvíc se bojim toho, že ty lidi už nikdy neuvidim, protože jsou z různých koutů kraje. Ještě jeden rok na střední by se mi líbil, ale třeba přijdou lepší zážitky. Doufám. :)

Takže teď mě čekají přijímačky, matching, dovolená v Itálii a online kurzy (au pair). A doufám, že už bude nějaký to sluníčko, ať jsou ty dny příjemnější.

Kam dál