Prosinec 2015

Nechci to zakřiknout - rodinka z Portlandu

9. prosince 2015 v 9:52
Od mého posledního článku se mi ozvalo několik rodin. V neděli večer se mi ozvala rodina ze San José. Strašně moc se mi líbila ve všech směrech, tak jsem jim hned napsal dlouhý mail, jak moc mám o ně velký zájem, o mých zkušenostech s dětmi a co se mi na nich líbí. Já byla úplně nadšená, že jsem si div nezačala balit (takový blázen snad nejsem :D). Stalo se to, že mi rodina ani po 24 hodinách neodepsala a já už nemohla dál čekat, tak jsem je smazala. Což mi bylo opravdu líto.

Hned půl hodiny od smazání (pro přehled, už jsme v pondělí večer) si mě přidala rodina z Portlandu. Zrovna jsem sama na koleji koukala na Forresta Gumpa, takže mě vyrušil e-mail a já už z Forresta neměla nic :D (jako bych ho v životě neviděla). Tak jsem si pročítala informace o rodince (ty kdyžtak dodám po sobotním skypu). S HM jsem se domluvila na skype až v sobotu, protože do té doby nemá čas nebo bych musela vstávat v 5 ráno a to bych jí toho asi moc neřekla a možná by se mě i mohla leknout. Každopádně mi psali, že mají zájem a že se těší na skype. Domluvili jsme se, že mě do soboty "propustí" ze systému, protože je to dlouhá doba. Meztím mi napsala dlouhý e-mail o Portlandu. Co je tu zajímavého a kolik je tam au pairs atd..

Poté, co si mě odebrala se mi ozvaly dvě rodiny, jedna ze San José a druhá (už si nepamatuji město) z Connecticutu. A ani jedna se mi nezamlouvala, například protože vím, že bych 4 děti, z toho dvouletý dvojčata nezvládla.

Takže jsem zvědavá, jak proběhne skype s rodinkou z Portlandu. Zatím jsem z nich hodně nadšená, ale nechci to zakřiknout, jako jsem to udělala u ostatních rodin. Oops. Ale já vám to musím napsat, musím se s vámi podělit! :) Taky bych si měla připravit nějaké otázky. Jo a chtějí au pair buď na konci března nebo na začátku dubna, což je super, aspoň by se stihlo všechno zařídit. Dneska jdu nakupovat vánoční dárky. Už nějaké mám a dneska budu pokračovat. Miluju Vánoce! :) Už máte napečené cukroví? :D :P

Milý deníčku,

5. prosince 2015 v 21:52
Tohle ani tam nesouvisí s au pair, jen se potřebuji vypsat z mých pocitů. Je to spíš proto, že to momentálně ani nemám nebo nechci někomu konkrétnímu říct, takže je to spíš taková zpověď virtuálnímu světu. :D Něco na zůsob "milý deníčku," :D

Posledních pár týdnů mám pocit, jako bych svůj život nežila. Žiju jen v myšlence, co bude a co by mohlo být. Školu plnim jen proto, abych se alespoň trochu zabavila, protože jinak pořád čučím do stropu. Na koleji ren čas utíká rychle. Ráno se vzbudíte a už je zase večer. Neuvěřitelně to tu utíká.. Párkrát jdu na "jedno" a jinak jsem sama na pokoji. Nemám chuť s nikým a nikam chodit. Celou dobu na koleji jsem se věnovala přítelovi - teď už ex-příteli. Takže jsem ani neměla potřebu trávit čas s někým jiným. Z jistých důvodů nám to nevyšlo a já konečně dstala zelenou k tomu odjet jako au pair. Konečně si můžu dělat co chci podle sebe a rozhodovat se za sebe. Pak je tady ta druhá stránka věci, že jsme pomalu řešili budoucnost ve dvou, takže teď mě to párkrát zamrzí, co mohlo být, kdyby... Ten kluk mi tak ublížil, že nemám chuť ho někdy ještě vidět nebo zachraňovat vztah, který se zachránit nedá. Už prostě nemám chuť ani sílu.

No takže jsem se plně rozhodla k tomu odjet do USA jako au pair, ale realita mi dává přes tlamu. Než jsem se hlásila do programu, tak si pamatuji, že jsem si myslela, jaká je to hračka, že si vás najde rodina a vy odjedete. Za dobu, co jsem v matchingu se mi ozvalo několik rodin a buď se mi nelíbili oni nebo já jim. Poslední dobou jsem se snažila navázat kontakt s každou rodinou, co o mě měla zájem. Nemám ráda, když si vás rodina přidá, napíše vám a pak vám už neodepíše a blokuje vás. A to vám prvotně napíše, jaký má o váš zájem. Já samozřejmě vždycky neuvěřitelně nadšená a pak jsem pekelně zklamaná, když o mě přestanou jevit zájem. Za poslední dobu jsem to chtěla několikrát vzdát, ale pořád se snažím bojovat, protože chci jet do Ameriky, chci se zkusit starat o děti a objevovat americkou kulturu a jejich zvyky. Rozhodla jsem se to nevzdat i kvůli rodičům. Už ví, že chci skončit s vysokou školou a jsou nadšení z toho, že chci cestovat a někam se podívat. Samozřejmě vím, že je to individuální. Několik au pair si vybralo tu pravou rodinu po několika málo pokusech, někdo třeba hned na první pokus a někomu se ozvaly děsítky rodin. Takže doufám..

Vím, že jsem poslední dobou na pěst. Mám pocit, že se mi rozkočí hlava, protože si říikám: "Co když se mi žádná rodina neozve? Co tu budu dělat? Mám jít znovu zkusit školu, ale jiný obor?" S tou školou byl taky jeden z nápadů, ale já už nechci být závislá na rodičích a chci se osamostatnit. Momentálně nemám náladu na nic a na nikoho a pak vám lidé říkají, že se tváříte ja prd*l a když jim řeknete, co vás trápí, tak vám řeknou, že máte hroznou povahu. Ale, že by mě někdo vyslechl a podpořil mě, to už jde hůř. To je taky další důvod proč jet pryč. Nic mě tu nedrží, kromě rodiny, u které vím, že by mi chyběla hodně. Ale jinak jsou tady kamarádi a "kamarádi".

Jsem zvědavá, co se stane, ale už by bylo docela fajn něco vědět. :)

Snad jsem vás neunudila..:)

Ahoj:)